O mně a mých knihách v recenzi I. Fencla (Ivo Fencl – český spisovatel, člen Obce spisovatelů České republiky, Unie spisovatelů, Střediska západočeských spisovatelů, České společnosti Sherlocka Holmese a Sdružení přátel Jaroslava Foglara.)

Umocňování a odmocňování v knihách Zuzany Holčíkové

Sic mi neprozradila, zda nechystá nějakou knihu pro děti, ale podle mého odhadu by ji vysnila krásně. Mohu se jen dohadovat, vycházím pouze z toho, co dosud nasměrovala ke čtenářům dospělým. Roku 2019 to byla kniha Zůstávám tu pro tebe a roku 2020 kniha Hra na druhou -, nicméně průzračnosti autorčina jazyka očividně nezáleží na cílové skupině, což je buď „kumšt“, nebo vrozený talent. Její prózy se samozřejmě nečtou „samy“, avšak velice, velice se blíží léčkám, které si vás omotají, vtáhnou a nepustí. Přičemž devatenáctiletý hrdina Hry na druhou není žádný Bruce Willis, ale strhne vás v celém vykreslení své osobnosti. Fikce neklopýtá, koncepce prózy je brilantní a pointování sekvencí i celku možná nenápadné, ale vnímatelné. V čase, kdy vycházejí i nejlépe míněné nedodělky a prefabrikáty s potenciálem „100“, je Hra na druhou ukázkou DOTAŽENÍ díla ve všech směrech. A nechme intimně tajemným míru autobiografických prvků. (Míra vcítění není snad při schopnostech spisovatelky Zuzany Holčíkové překvapující, přesto bych ji ale označil za málo vídanou.) Rozhodující je příběh sám, především pak jeho uchopení – zralá žena a matka sportujících synů se potká s jejich kamarádem, jenž není pouze fotbalistou, nýbrž i prokreslenou individualitou. Láska, kterou pak tento mladý gentleman pocítí k hlavní hrdince, plane míle od červených knihoven, přičemž bych měl ke koncepci syžetu jednu jedinou výhradu. Umocňující síla závěrečné zpovědi mladíkovi neměla sálat pouze z posledních stránek a měla být více rozprostřena knihou. Je podle mě na diskusi, zakončíme-li román více i méně vysvětlujícím dopisem, jako tomu bylo v případě knihy první – Zůstávám tu pro tebe – nebo v knize druhé onou mladíkovou zpovědí. Ne že by konec knihy nebyl věrohodný, avšak tento autorkou zvolený postup je možná až moc přímočarý. I překvapení ale patří k literatuře, což je i důvodem, proč se lze do vyprávění Zuzany Holčíkové zamilovat. Ač je sečtělá, zůstává neuvěřitelně svá.

Knihu připsala svému synu Vojtovi a nepochybuji, že ji ocení nikoli jen čtenářky-ženy, ale také vícero inteligentních čtenářů-mužů a čtenářů-mladíků.

(Zuzana Holčíková: Hra na druhou. Odpovědná redaktorka Radka Svobodová. Nakladatelství Autreo. Praha 2020. 176 stran)