Marek Vojtěch Řezanka
Nechtějme noc ve dne…

 Začalo léto, červen dvaadvacet
Hitler si půjčil jméno Barbarossy
v Sovětském svazu musel vykrvácet
„Vše bude rychlé“, řvala agitace
na ruské zimě milost nevyprosí
 
 Marně se válka nezve vlasteneckou
Wehrmacht se zprvu dočká vnitrozemí
Co mladých kluků padlo za Německo?
Zbytečně, pro nic, nechali tam všecko
Krvavá půda je pak svědek němý
 
Dvacátý čtvrtý červen připomíná
jak Napoleon v Rusku nevyhraje
Potoky krve tekly z Borodina
sedmého září – jak z ženina klína
V prosinci Francouz opustil ty kraje 
 
Dvacátý červen vtrhl do údolí
Ležácké domy, vypleněny, hoří
Ženy a muže, děti, kohokoli
nacisté vraždí – dodnes rána bolí
Ležáky přitom byly kapkou v moři
 
 Hitlery jisté kruhy pěstují si
s tím, že tak zničí „rudé nebezpečí“
Kapitál se dnes chová jako kdysi
v těchto dnech hnědou opět mocně křísí
Pliveme na ty, jimž svět za mír vděčí
 
 Ferrari, Fanta, oděv Hugo Bosse
Schneider a Creusot, Adidas a Puma
Naz(i)í jsou všichni, nohy mají bosé
s černou či hnědou tohle spojilo se:
Ať o tom trochu dnešní mládež dumá
 
 Západ si zkrátka dělal velké oči
Ať Hitler vezme, co jen hrdlo ráčí
jenom když na Svaz brzy zaútočí
nějaké Čechy spláchne klidně s močí
Zradou byl Mnichov – ke vzteku a k pláči
 
 Uctěme, prosím, ty, kdo vytrvali
odmítli svinstvo, které rozbujelo
Zaslouží více, nežli slova chvály
neznámí lidé hrdiny se stali
Jejich duch přežil pomíjivé tělo
 
 
 
 
 
 
 Na Rusko křičí samí darebáci
ti, kteří Židy za kus hadru měli
Jedwabne v nočních můrách se nám vrací
Teď chtějí kázat vodu ubožáci?
Vatikán rovněž nebyl jaksi smělý
 
 Je konec června, léto vedro věstí
sirkami škrtat není zodpovědné
Nacismus je vždy systémové scestí
zabíjí rozum, posiluje pěsti
Tak, prosím pěkně, nechtějme noc ve dne…