Jiří Kimla
Výňatek z románu Nevratný proces

     Karel Macháček starší se pohodlně uvelebil v křesle a pozoroval manželku, kterak opatrně přináší kávu a pokládá na konferenční stolek. Zdržel se trochu v práci a byl unavený. Pracoval jako hradlař na dole Čs. armády. Často ho napadlo, jak je ten svět divný. Kdysi učil na pedagogické fakultě v Ústí nad Labem, ale svými názory nerespektoval požadavky stranické fakultní organizace KSČ a i na jeho místo vedoucího katedry bylo pohlíženo apetitem neukojených jedinců hodně dychtivě. Nejdříve byl vyloučen z řad KSČ, pak odejit z funkce vedoucího katedry a nakonec si musel sbalit kufry a jít hledat nové místo. Nebylo to tak jednoduché, jak by se na první pohled zdálo. Ve školství měl dveře zavřené a i jinde na něj hleděli s nedůvěrou a tak nakonec byl rád, že našel místo hradlaře. Za osm let už si pomalu zvykal. Prostě divný svět. Okresní funkcionář, který mu znesnadňoval jakoukoli veřejnou činnost či pedagogickou práci, byl vyučený elektrikář s maturitním rychlokursem a na vysokoškolsky vzdělané lidi hleděl se závistí smíchanou s nenávistí. Prostě divný svět.

     „A nemíchej to tak vehementně, pocmrndáš mi vždycky ubrus,“ velí rázně Růžena Macháčková.

     Aby trochu vykompenzovala manželovo stigma, podepsala přihlášku do KSČ a stala se zanedlouho mistrovou v Okresním podniku služeb a členkou Brigády socialistické práce. To vedoucí postavení strany přenesla i do domácnosti a tak Macháček starší mlčky občas trpěl…

     „Je to vždycky zajetelené jak od čuněte!“

     „No jo,“ bručí Macháček starší. „Ty toho naděláš pro pár kapek kafe!“

     „Pár kapek? A ty je vypereš? No tak vidíš,“ hned si odpoví Macháčková a vrtí rozhořčeně hlavou. Mít manžela, který při obyčejném pití kávy zasviní ubrus, to je na Bohnice. Macháčková školí systematicky, ale Macháček je pořád nepoužitelný. Má svůj svět knih, ze kterého občas vystoupí k televizní obrazovce, přičemž se dopouští nejrůznějších prohřešků vůči domácímu řádu, čistotě ubrusů především, ale za ta léta je imunní a jen se lstivě snaží vytvářet dojem, že jsa poučen, bude napříště konat ve smyslu přednášek svojí chotě. Je to neuzavřený kolotoč a oběma by asi zaběhlé rituály dost chyběly.

     „Mám rum, koupila jsem na pečivo, nechceš?“ mění taktiku Macháčková.

     „Pečivo?“ provokuje Macháček.

     „Tak si trhni,“ nenechala se nachytat manželka.

     Macháček se směje pod vousy, ale navenek děla uraženého.

     „Sama jsi říkala, že máš pečivo do rumu,“ zkouší novou hru.

     Macháčková bojovně odfoukla, ale hned se zklidnila. Bylo na ní vidět, že ji něco vrtá v hlavě.

     „Ty, Karle, víš co je nového? Náš mladej se hodinu pulíroval v koupelně, vylil na sebe půlku tvojí kolínské, boty čistil jak pro vojenskou přehlídku. To bych ráda věděla proč asi?“ Bylo na ní patrno, že je zvědavá, velmi zvědavá.

     „Šel tancovat, tak tam nepoleze jako tchoř!“ Macháček je prost všeho údivu. „Je po vojně, tak se chce taky chvilku bavit, než ho pohltí ty šichty na Staliňáku!“

     Macháčkovou jeho vysvětlení absolutně neuspokojilo. Jako matka musí mít větší přehled a situaci pod kontrolou: „Já mám takový dojem, že má nějakou holku!“ Macháčková svoje podezření vyslovuje potichu, jako by se bála toho, co řekla.

     „Že by?“ Macháček se rozveselil. „Tak to chce panáka toho rumu do pečiva, matko!“ Neprozřetelně však položil lžičku od kávy na ubrus. Nevšimla si toho, zaujatá svojí hypotézou. Zvedla se a odešla zamyšleně do kuchyně, aby byla za chvilku zpátky s láhví rumu a dvěma odlivkami.

     „Ty si dáš taky?“ diví se naoko Macháček a nenápadně postrkuje talířek s kávou na skvrnku od lžičky. Nepovedlo se. Talířek pevně držel na ubruse, a jak Macháček silněji zatlačil, vyšplíchl trochu kávy na ubrus, tentokrát znatelně. Zavrtěla jen hlavou, vzala papírový ubrousek, přikryla skvrnu a přesadila hrnek na ubrousek.  Znamenalo to, že přednáška odpadá a nastupuje problém cizího děvčete.

     „No jo, ale kde by k ní přišel? Vždyť je doma jen pár hodin z vojny!“

     „Třeba potkal nějakou známou nebo se s někým domluvil v práci…proč to tak prožíváš?“

     „Jestli sis nevšiml, tak jsem jeho matka a mám starost o svoje jediné dítě!“

     „To dítě ti vyrostlo, odmaturovalo, odvojančilo a je prostě dospělé. S tím nic nenaděláš!“

     „No jo, co když ale žádnou holku nemá a myslí si, že si ji najde na té tancovačce?“ rozvíjela tvrdošíjně seznamovací teorie Karlova matka.

     „A když si ji tam najde, tak co?“ Macháček otec přestává mít radost z konverzace o neznámém hypotetickém děvčeti.

     „Prosím tě, na tancovačce? Co to může být asi za holku, kterou si najde v hospodě!“

     „Ale!“ Macháček dostal nahrávku na smeč. „Ty jsi už zapomněla? Kdepak si se seznámila se mnou? Na zábavě! To už ti vypadlo?“

     „No jo, já jsem ale byla slušná holka, dokonce panna!“

     Macháček starší vypnul vnímací zařízení a kopl do sebe odlivku rumu.