Jiří Kimla - Malé básnění - Severočeský klub spisovatelů

Malé básnění

Láska je jako pěna do koupele

Láska je jak pěna do koupele vřící,
láska je jak společnice s večernicí.
Láska je vůně tvého těla,
jež do transu mi uletěla,
láska je někdy nevěřící, láska je, co
se bojím říci…

Láska je taky bolest nitra,
dusí tělo a mozek ochromuje,
láska je dneska, láska je zítra.
Láska je i příboj moře,
hned je slunce, hned zas hoře,
bývá hloupá, bývá chytrá…

Láska je jak pěna do koupele vůně,
láska jásá, láska stůně.
Láska je taky košík prádla,
plný talíř a hojnost šošovice,
když láska nabízí se čím víc směle,
skončí někdy, jako pěna do koupele…

REQUIEM
©Jiří Kimla

Zasvítila tma tam na konci tunelu.
Spletená v provazec nenávist láska,
zvuku kov dokola hraje toccatu,
u bankéře na život vybírá se sázka.

Ranní mlha vyplakala oči šedé,
do kapek hutné beznaděje.
Kurátor smrti další oběť vede,
do kroku krok se krutě směje.

Rafičky na ciferníku pochodem vchod!
Podrobuje se čas zkoušce lstivé,
činí kroky napohled zdá se mstivé,
ke Styxu velí nenávratně na přechod.

Jiskřička. Bláhové tušení zemdlení času.
Popravčí salva vytrhuje naděje…
Cynicky vrhá věncem na okrasu,
v tomto boji se jen těžko uspěje.

Bojoval a jako lev se rval,
nedopřáno mu coby jiným běžně,
nechtěl a nestál opodál, ale ta mrcha s kosou…
ta vůbec nepracuje něžně.

Vlastíkovi Chvátalovi im memoriam

SONG BEZDOMOVCE

©Jiří Kimla

Domovem ulice, klenuté mosty

jsem bohém a král trhanů.

Často jsem sám, někdy mám hosty

Když chci, tak ležím a vůbec nevstanu!

Svoboda, svoboda, kdekdo se mračí,

co ty víš o nebi, jak lítaj ptáci?

Panáku zvoněnej, v kravatě sráči…

Panáku zvoněnej, v kravatě sráči…

Chlebem mým krabice vína,

na zemi vajglů plno se válí,

když chci, na tramvaj nasednu,

fajn nemít budoucnost, ani tam v dáli!

Svoboda, svoboda, děs v očích ti zračí,

co ty víš o mrazu, chcípá v něm kamarád!

Voháklej intime, v kravatě sráči…

Voháklej intime, v kravatě sráči…

Státem jsem já, bez domu trhan,

                                        soudce mám na háku, finance taky,
                                        peníze netřeba, přízní všech mrhám,
                                        v odpadů domovů je všeho mraky.

                                        Svoboda, svoboda, kupředu kráčí,
                                       co ty víš o štěstí, v kartónu družka se tulí!
                                        S mobilem u ucha, v kravatě sráči…

S mobilem u ucha, v kravatě sráči…

CARPE DIEM

©Jiří Kimla

Na stole dubovém dobroty číše žije,

odhoď už smutek, pryč je nostalgie,

přátelé, braši, dneska se zpijem,

tasme už kordy, CARPE DIEM !

Záclony vlají a ruka ruku myje,

zítra to bude jiná symfonie,

stejně pak všichni brzy shnijem,

tasme už kordy, CARPE DIEM!

Dívenko sličná, voláme hyjé,

prsa tvá slastí, chtíč do větru vyje,

na těle pevném ruce vryjem,

tasme už kordy, CARPE DIEM!

Po bitce v sukno krev se vpije,

vyčpěla divná harmonie,

všechny ty kárače ihned zbijem,

tasme už kordy, CARPE DIEM!

ŽENA

Hlava je chrám, chrám zla či dobra,

chrám trpaslíka nebo obra,

chrám jež chrání jistá čela,

sic myšlenka by uletěla.

Oko? Oko je studna, do duše okna,

záclona vlaje barevná lokna,

a rty, rty ty rudé zpovědnice,

cosi říkaj, někdy více.

Prsů pevnost, s výzvou hroty,

často zpijou do němoty,

a bříško bílé, mramor vytesaný,

snivá píseň, epos psaný.

A kolínka jsou vnadná místa,

každá sebou sama jista,

model mistra plavná lýtka,

dokonalost, žádná výtka.

Zbývá ještě, zbývá klín,

rozpuka vešlá do dějin,

války pro pahrbek Venušin,

to všechno natropil nám klín