Věra Bartošková
Přízraky

Den
zlehka sklápí
víčka
první roznáškou
podzimu
 
rovnodennost
straní Slunci proteplený
svit
dlouze zhasíná
za horama
 
a přece
usínám těžce
sny
rozhání přízraky
duchů
 
nejsou
viditelné kuličky
s tykadly
skotačí kolem
jásají
těžko uhlídat
chráněnce vod lesů
vzduchu
 
až převládne
víra
v bohy k záchraně
 
vzplanou
hranice