Marek Vojtěch Řezanka
Na dušičky

Plamínek tělo z vosku zvolna taví
rozpustí se v něm ti, jež připomíná
Kouř zatím klidně stoupá od komína
Soumrak se snáší – smutně obětavý

Na listech podzim vrásky zanechává
zbarvené dobou, mokrá zem je vítá
(v srdci jí zeje propast obrovitá)
Tiskne je k hrudi – teskně naléhavá

Do ticha noci voní vlasy tújí
ve vlahém vánku zatím poletují
vzpomínky jasné jako světlo svíčky

A kdesi vzadu holá ústa křoví
šeptají, co již mrtví nevysloví
A pokud ano – právě na Dušičky…